Agilitění

Konečně jsem si taky jednou za čas udělala čas na Julinku a vytáhla jsem jí na agility závody k nám na cvičák. Poprvé jsem tam byla bez psa a dokonce bez chlapa, takže jsem si to užívala:D Především mi chybělo to, že mě nikdo nikam netahá, nemám vytahaný ruce, nemusím se rozčilovat a nikoho okřikovat aby nevrčel:) S Julinkou žádný starosti nejsou a umí se o sebe postarat sama. Akorát musím přiznat, že po tak dlouhé době, co pracuju jenom s velkým psem, jsem si s toy pudlem připadala poněkud divně, dalo by se říct, že až trapně:-D Přeci jenom i přes všechny starosti se s hovawartem cejtim podstatně líp:-D

Ale k závodům...byli jsme zařazeni mezi malé psy, kteří nikdy agility nedělali do tzv. "sranda závodu" s konkurencí 4 dalších psů. Julinka je od přírody rozenej agiliťák a magor do všeho kde se může hejbat, takže nějaký skákání přes miniaturní překážky jí i přes její věk nedělalo žádný problém a navíc jí to samozřejmě bavilo asi nejvíc ze všech psů. Naděje na umístění byla veliká, ale bohužel jsme ztratili spoustu bodů za tunely, které jsou pro ní nepřekonatelný problém, zvlášť, když na ně není zvyklá. Její strach z uzavřených prostorů nás posunul na 4. místo, tedy bez medaile, ale byla jsem na ní pyšná. S takhle snaživým psem je radost pracovat. Nakonec jsme nečekaně vyhráli místo pro nejstaršího psa závodu, z čehož jsme měli obrovskou radost a o konzervu jsme se doma podělili přiměřeným dílem s Arískem.

Ke konci mě trochu mrzelo, že jsem nevytáhla i Arese, ale přeci jenom by mě za to asi proklínal, protože překážky jsou jeho velkým nepřítelem. Budeme ještě trénovat naší půlmetrovou překážku na zahradě, na které se ho už nějakou dobu snažím přemluvit, aby mi jí přeskočil tam i zpět, zatím bezúspěšně:D Příště to možná zkusíme, za tu srandu to určitě bude stát:)                                               ostatní fotky na: www.kkondrejov.unas.cz